Zůstat, nebo odejít? Dát vztahu ještě šanci, nebo ho ukončit? Co když se rozhodnu špatně? A co když moje rozhodnutí ovlivní nejen můj život, ale také životy dalších lidí?
Jsou chvíle, kdy bychom si nejraději našli někoho, kdo má všechny potřebné informace, vidí situaci s odstupem a jednoduše nám řekne, co máme udělat.
Takhle se ocitáme na životní křižovatce. A čím víc na výsledku záleží, tím obtížnější může být vybrat si cestu.
Když nevíte, jestli zůstat, nebo odejít
Jedna z mých klientek stála před rozhodnutím, které se týkalo jejího partnerského vztahu. Za sebou měla složité zkušenosti, před sebou nejistou budoucnost. A protože měla dítě, nešlo jen o ni samotnou.
Nebyla to jednoduchá volba mezi dobrou a špatnou možností. Každá cesta s sebou nesla své obavy, otázky i možné ztráty.
V podobných situacích se často snažíme najít správnou odpověď. Přemýšlíme, co by bylo nejlepší, radíme se s blízkými a zvažujeme všechny možné scénáře. Někdy jsme ale tak zahlcení emocemi, že se v tom všem přestáváme orientovat.
Kouč vám neřekne, co máte udělat
Představte si, že bych klientce řekla: „Na Vašem místě bych ten vztah ukončila.“
Nebo naopak: „Máte dítě, měla byste tomu dát ještě šanci.“
Možná by se jí na chvíli ulevilo. Konečně by měla odpověď. Někdo jiný by převzal alespoň část tíhy rozhodování.
Jenže kdo by potom žil její život? Kdo by nesl důsledky tohoto rozhodnutí? A co kdyby se později ukázalo, že cesta, která dávala smysl mně, nebyla správná pro ni?
Já neznám její život zevnitř. Mohu jí pomoci podívat se na situaci z různých úhlů, uvědomit si vlastní potřeby, obavy a hodnoty. Nemohu ale vědět, co je pro ni v konečném důsledku nejlepší.
Mým úkolem jako kouče není rozhodovat za klienty ani jim předkládat hotové odpovědi. Můj úkol je vytvořit jim bezpečný prostor, ve kterém mohou hledat odpovědi vlastní.
Nemusíte se rozhodnout hned
Někdy se během koučování objeví důležité uvědomění. Ne nutně odpověď na původní otázku, ale něco, co člověku otevře úplně novou možnost.
Třeba to, že se nemusí rozhodnout právě teď hned.
Když jsme zahlcení emocemi, můžeme mít pocit, že musíme okamžitě vědět, co dál. Druhý člověk čeká na odpověď, situace je napjatá a my máme pocit, že už bychom měli mít jasno.
Ale co když nemáme?
Co když potřebujeme především čas, abychom si všechno srovnali, nechali odeznít první vlnu emocí a zjistili, co vlastně chceme?
Můžeme o něj požádat. Můžeme říct: „Teď na to nedokážu odpovědět. Potřebuji čas, abych si to promyslela. Pak se k tomu vrátíme.“
Není to zbabělost ani vyhýbání se rozhodnutí. Je to způsob, jak převzít odpovědnost za to, aby naše odpověď nebyla jen okamžitou reakcí na tlak, strach nebo zoufalství.
Samozřejmě, ne každou situaci lze odložit na neurčito a někdy potřebujeme jednat bezprostředně. Pokud ale prostor pro rozhodnutí máme, nemusíme se ho vzdávat jen proto, že někdo jiný chce znát naši odpověď hned.
Nemusím vědět, co chci, v okamžiku, kdy se mě na to někdo zeptá. A mám právo si o čas na rozhodnutí říct.
Jak poznat, co opravdu chci
Když si dopřejeme čas, nemusí se správná odpověď objevit okamžitě. Můžeme ale začít lépe rozumět sami sobě.
V koučování se společně díváme na otázky, které v každodenním shonu často odsouváme stranou. Co je pro mě skutečně důležité? Čeho se bojím? Co bych chtěl/a, kdybych nemusel/a naplňovat očekávání ostatních? A za jaké rozhodnutí dokážu převzít odpovědnost?
Někdy přicházejí slzy, jindy vztek, smutek nebo nejistota. Občas se objeví něco, co člověk tušil, ale dosud si to nedovolil vyslovit nahlas.
Postupně se tak můžeme dostat od otázky „Co bych měl/a udělat?“ k otázce „Co dává smysl právě mně?“.
To neznamená, že bychom měli názory druhých ignorovat. Mohou nám nabídnout nový pohled nebo upozornit na něco, co jsme přehlédli. Rozhodující ale je, zda dokážeme jejich pohled propojit s tím, co sami cítíme, potřebujeme a považujeme za důležité.
Rozhodnutí, se kterým dokážete žít
Možná největší překážkou při zásadních životních rozhodnutích je představa, že existuje jedna správná cesta a naším úkolem je ji objevit.
Jenže často žádná varianta není bez rizika. Každá něco přináší a něco jiného na ní můžeme ztrácet. A některé důsledky svého rozhodnutí poznáme až s odstupem času.
Nemusíme proto hledat řešení, u kterého máme stoprocentní jistotu. Potřebujeme spíše porozumět tomu, proč se rozhodujeme právě takto a zda naše volba odpovídá tomu, co je pro nás důležité.
Rozhodnutí, ke kterému dojdeme sami, nemusí být snadné. Nemusí nás zbavit všech pochybností ani zaručit, že nás nikdy nenapadne, jaké by to bylo, kdybychom se vydali jinou cestou.
Může nám ale dát něco podstatného: vědomí, že jsme zvážili to, co jsme v danou chvíli věděli, naslouchali sami sobě a rozhodli se podle svého nejlepšího vědomí.
A pokud se ke svému rozhodnutí někdy vrátíme, můžeme si připomenout, že jsme nehledali odpověď jen u ostatních. Snažili jsme se najít tu vlastní.
Když potřebujete najít vlastní cestu
Ne vždy potřebujeme radu. Někdy potřebujeme někoho, kdo nás vyslechne, nebude nás přesvědčovat o své pravdě a pomůže nám podívat se na situaci z jiných úhlů.
Právě takový prostor může nabídnout koučink.
Pokud právě stojíte před důležitým životním nebo pracovním rozhodnutím a potřebujete si ujasnit, co je pro vás skutečně důležité, můžeme se na vaši situaci společně podívat.
Nabízím úvodní online setkání zdarma a nezávazně, během kterého zjistíme, zda by pro vás koučink mohl být užitečný.
Protože nakonec jste to vy, kdo bude se svým rozhodnutím žít. A stojí za to, aby to rozhodnutí bylo opravdu vaše.
Pokud vás článek zaujal a máte chuť si přečíst více, moje další postřehy najdete buď na mém koučovacím blogu nebo na Seznam.cz.
