doba čtení: 3 minuty
Když mi bylo tak 35, přemýšlela jsem, co bych chtěla od života dál. A z nějakého důvodu mě vlastně vůbec nic nenapadalo. Už jsem měla za sebou úspěšnou kariéru, dosáhla jsem toho, co jsem si přála. Měla jsem hezký byt a už jsem se leckam ve světě podívala.
Bylo to chvíli po konci dlouhého vztahu, takže mě partnerský život momentálně taky moc nezajímal. Nic jsem nechtěla. Jen tak nějak si víceméně pohodlně žít dál. Žádné velké sny a přání a přišlo mi to tak v pořádku.
Žít jeden den jako druhej, chodit do práce a z práce, dát si večer skleničku vína na terase a občas s někým na kafe nebo na pivo. Za nějakou dobu mi to začalo připadat trochu zvláštní. Ale říkala jsem si, že to bude teda ta dospělost. Že to takhle mají asi všichni. Že život je z podstaty trošku nuda a že nic nechtít je vlastně super.
Protože když nic nechceš, tak nemůžeš bejt zklamaná, že to nedostaneš, že jo? Možná je to kromě té dospělosti i trošku osvícení (už jsem v té době praktikovala poměrně dlouho jógu a připadalo mi, že to může být to potlačení ega). Prostě jsem si vysvětlila, že to tak je správně, že tak to má být. Že to, že nechci nové auto nebo jachtu je výborné, a je to otázka vyzrálosti mého charakteru.

A víte co? Je to úplná blbost. Když se dneska na tu dobu dívám s odstupem, nešlo o dospělost a už vůbec ne o osvícení :-). Ve skutečnosti to byl strach. Nebylo to tak, že bych si nic nepřála. Já jsem měla tak dlouho strach o něco usilovat, že jsem svému mozku vysvětlila, že si to vlastně nepřeju.
Pravda je, že jsem byla velmi nespokojená s tím, jak vypadal můj (nejen) pracovní život. Až jsem si připadala čím dál víc v pasti. Ale nevěděla jsem, jak z toho ven. Co dělat jiného… Změna se mi zdála nemožná, musela bych přece začínat úplně od začátku. S hypotékou, bez partnera, v nejistotě. To přece nejde.
Prvním krokem bylo si připustit, že to co mám, není spokojenost. Že jsem si jen zakázala mít sny. Sny, které už bohudík dneska zase mám. I když nejsou o novém autě, ani o jachtě. Ale dneska už zase spoustu věcí od života chci a nebojím se si to přiznat.
Jestli máš taky pocit, že nic nechceš a chtěl/a bys to více prozkoumat, klikni zde a objednej se na úvodní konzultaci zdarma.